GEO5 Software

Online Hilfe

Tree
Settings
Programm:
Sprache:

Vzpěr

V tomto rámu jsou nastavení, která se týkají posudku vzpěru tlačených dílců. Rám je rozdělen dle orientace vybočení na dvě části "Vzpěr v rovině" a "Vzpěr z roviny".

Vzpěr z roviny

Tato část je zaměřena na vlastnosti vybočení z roviny vazníku, tedy ve směru, kde stabilitu konstrukce zajišťuje prostorové ztužení. Nastavení zde umístěná tedy ovlivňují rozmístění podélných výztuh.

Pro "Horní pásnice" a "Dolní pásnice" (do kterých jsou zařazeny i hambalky) je možné zvolit, zda se mají podélné výztuhy bránící vybočení vkládat vždy ("Vkládat na všechny dílce") nebo pouze na dílce, které jsou namáhané tlakovými silami "Vytvářet pouze na tlačené dílce"). Následně je možné zvolit styl vkládání výztuh:

Výztuhy ve zvolené vzdálenosti

  • V tomto režimu se zadává pevná vzdálenost podélných výztuh (vstupní pole "Vzdálenost"), která bude aplikována na celou délku pásnic. Této hodnotě pak odpovídá i kresba výztuh na pracovní ploše. Zadaná vzdálenost je vstupem pro stanovení vzpěrné délky z roviny vazníku. Výsledná vzpěrná délka, která vstupuje do výpočtu, může být ještě ovlivněna volbou "Ztužení konstrukce", která se nachází v záložce "Norma".

Spojitá výztuha

  • Pokud je zvolen tento režim, předpokládá se, že vzpěru z roviny je bráněno podél celé délky pásnic. Jedná se především o případy, kdy je použito celoplošné bednění.

Automatický návrh výztuh

  • Tento styl je dostupný pouze pro dolní pásnice. V tomto režimu se automaticky vloží podélné výztuhy do všech styčníků na dolní pásnici. Pokud následně některé pole mezi styčníky nevyhoví na vzpěr z roviny, program do daného pole přidává mezilehlé výztuhy do té doby, dokud vzpěr z roviny nevyhoví.

U "Výplňových dílců" (diagonál a vnitřních svislic) je možné zapnout automatický návrh podélných výztuh. V rámci tohoto automatického návrhu program přidává na dílec výztuhy, pokud dílec nevyhovuje a zároveň je rozhodujícím namáháním vzpěr z roviny. Maximální počet výztuh na jednom dílci může být upraven uživatelem, výchozí hodnota je 4.

"Krajní svislice" jsou standardně považovány za obvodové dílce a sdílejí nastavení (způsob vkládání výztuh a vzdálenost mezi výztuhami) s horními pásnicemi. Pokud je zaškrtnuto nastavení "Navrhovat stejně jako výplňové dílce", je ke krajním svislicím přistupováno jako k diagonálám a vnitřním svislicím. V tomto režimu jsou pak výztuhy na krajních svislicích dány počtem, nikoliv vzdáleností.

Vzpěr v rovině

Vzpěr v rovině vazníku je směr vybočení, kde jsou vzpěrné charakteristiky dány tvarem vazníku a nelze je ovlivnit přidáním výztuh proti vybočení. Tato část umožňuje zadat součinitele, které se používají pro stanovení vzpěrné délky dílců při posudku. Součiniteli se při výpočtu násobí základní délka prvku, výsledkem pak je vzpěrná délka pro vybočení prvku v rovině vazníku. Tento postup nahrazuje přesný výpočet vzpěrných délek z inflexních bodů křivky průhybu, který není v podmínkách běžného statického programu realizovatelný. Z podstaty součinitelů plyne, že při zadané hodnotě 1,0 je vzpěrná délka rovna základní délce dílce či části dílce. Tato hodnota se používá především u dílců, jejichž připojení do konstrukce je blízké kloubovému. Použít ji však lze kdekoliv kromě přesahů a konzol jako relativně bezpečnou hodnotu. Hodnoty menší než 1,0 najdou využití v případech dílců a částí s výraznými koncovými momenty a vedou ke vzpěrné délce, která je kratší než základní délka. Může se jednat například o jednotlivá pole průběžných obvodových dílců s liniovým příčným zatížením, které zabraňuje rozdílné orientaci deformace v lichých a sudých polích. Hodnoty větší než 1,0 se používají hlavně v případě chybějícího nebo nedostatečného uložení v jednom z konců, výsledná vzpěrná délka je pak delší než základní délka. Typickým použitím jsou konzoly a přesahy. Součinitele se zadávají samostatně pro následující dílce či jejich části:

Diagonály a vnitřní svislice

  • Jedná se o dílce s kódem dílce 2 (vnitřní svislice) či 3 (diagonála). Na těchto dílcích obvykle neleží vnitřní styčníky, jako základní délka prvku se uvažuje celková délka dílce. Pokud se na těchto dílcích vnitřní styčníky vyskytnou, nepředpokládá se, že by v těchto styčnících bylo zabráněno vybočení v rovině vazníku. Doporučená hodnota součinitele vzpěrné délky je 1,0.

Vnitřní pole obvodových dílců včetně hambalku

  • U obvodových dílců je jako základní délka prvku brána délka pole, tedy vzdálenost mezi dvěma sousedními styčníky. Jako obvodové dílce jsou brány všechny dílce, které nemají kód 2 (vnitřní svislice) či 3 (diagonála). Doporučená bezpečná hodnota součinitele vzpěrné délky je 1,0, v některých případech však lze použít hodnoty nižší (např. dle článku 9.2.1(4) v EN 1995-1-1).

Přesahy - volné konce obvodových dílců

  • Přesahy a konzoly jsou části dílců, které mají jeden konec volný. Proto je nutné zadat součinitel vzpěrné délky větší než 1,0. Doporučená hodnota je v tomto případě 2,0.

Vrchní části krokví hambalkových konstrukcí bez podepření u hambalku

  • Přípoje hambalku na krokve sice tvoří vnitřní styčníky a rozdělují krokve na jednotlivá pole, ne vždy však poskytují krokvím dostatečnou oporu s ohledem na vzpěr v rovině. Díky chybějící triangulaci v obytném prostoru totiž hambalek nebývá dostatečně tuze ukotven do spodní konstrukce a může tak dojít k současnému vybočení levé a pravé krokve ve vazníku. Tyto případy je vhodné ošetřit hodnotou součinitele větší než 1,0. Tento součinitel je pro horní pásnice použit pouze v případech, kdy není hambalek podepřen ve vodorovném směru. Pokud ve vodorovném směru podepřen je (podepření může simulovat ztužidlo či prostorové ztužení v rovině hambalku), použije se hodnota součinitele pro pole obvodových dílců. Výchozí hodnota součinitele je 1,0.

Obvodové dílce vč. hambalků tvořící jedno pole

  • Pokud jsou obvodové dílce tvořeny pouze jedním polem (není na nich žádný vnitřní styčník), chováním se podobají spíše výplňovým prutům. Doporučená hodnota součinitele je v těchto případech 1,0.

Část "Vzpěr"